Ve středu 8. listopadu zemřel Pavel Zvolský, legenda kolínského volejbalu - výborný nahrávač, kamarád a trenér mládeže. Bylo mu 72 let.
Pavel hrál v letech 1965 a 1966 druhou ligu v armádním týmu Dukla v Mladé, například společně Bobem Neumannem. Od roku 1967 nastupoval ve stejné, tedy druhé nejvyšší soutěži v Československu, za Nymburk, kde byl jeho spoluhráčem a kamarádem další náš nezapomenutelný hráč a trenér Olda Vejdělek. S Nymburkem se podíval po světě - občas vzpomínal, jak nastupoval například v Belgii před několikatisícovou návštěvou. V polovině 70. let se pak přesunul k nám do Kolína - do tehdejšího oddílu Jiskra.
Tady se zapsal jako neuvěřitelný bojovník - z hriště vždycky odcházel suverénně nejšpinavější a s nejuštvanějším výrazem, když se prohrálo. Vždycky se snažil na 100 procent. Byl to skvělý nahrávač, jehož mechové prsty byly proslulé.
V 80. letech začal trénovat, jeho školou starších žáků prošli například budoucí extraligoví hráči Martin Nečas a Mirek Šotola, z téhle generace vychoval třeba i Lukáše Blažka a další, jimž zakázal, aby ho oslovovali tehdy skoro povinným komunistickým "soudruhu." Musíme si uvědomit, že to nebylo v takových podmínkách jako dnes - trénoval se venku a v malých tělocvičnách, tvrdé balony pálily na rukou a na zápasy se jezdilo ve věčně rozpadající se Skodě 1203.
Byl malý vzrůstem, ale velkou osobností na hřišti: když měl pocit, že mu mladý hráč málo skládá na zem jeho kvalitní nahrávky, klidně mu celý zbytek zápasu už ani jednu neposlal.
Zvolánek měl rád legraci, a tak si můžeme dovolit závěr v humornějším duchu: ke konci své hráčské kariéry v B týmu často při hře bědoval, že mu soupeřova smeč prošla mezi palci - zkrátka, že ji jen smolně kvůli tomu nezablokoval. Byl naprosto přesvědčivý. A stejně přesvědčivě hrál udiveného, když se hráči v poli smáli. Ta smeč totiž často šla suverénně nad Pavlovým blokem. A po vyhraném nebo prohraném zápase na něj čekala odměna: několik lahvových piv, která - kromě tenisek a dresu - patřila k povinné výbavě jeho sportovní tašky.
