Tři body starších žákyň

Nedělní kolo finálové skupiny krajského přeboru starších žákyň nám do domácí haly přivedlo družstva Nymburka, Kralup B a Benešova. První set prvního zápasu s Nymburkem hodnotit nebudu, jelikož jsme neuhráli míč a hostující hráčky se ani v postavení neotočily do kola. Ve druhém to byla jiná káva. Zlepšilo se téměř vše, Nymburk začal chybovat a výhra v druhém setu nám zajistila bod. Taibreak se ale nepovedl, takže porážka 2:1.

Kralupy B je družstvo, se kterým bodovat musíme, a povedlo se. Při vítězství 2:1 je sice škoda ztráty bodu, ale je to naše první výhra ve skupině. Bojovalo se, soustředěnost se zlepšila, a tak mohlo dojít i na nasazení hráček z lavičky. Ve třetím zápase proti Benešovu jsme mohli překvapit, ale větší zkušenosti a vyhranost hostů nám nedovolila víc než 25:23 a 25:20. Je vidět, že s každým zápasem získáváme větší jistotu kde stát, kdy blokovat a co vykrýt. Škoda, že se nám ještě nedaří všechny trénované věci přenést do zápasu ve větší míře. Především technické zvládnutí přihrávky (myšleno postavení nohou a polohy rukou) není natolik zautomatizované a při jisté nervozitě se při utkání vytrácí. Další bolestí je nevyrovnanost nahrávek. Dobrá, špatná, špatná, dobrá, špatná, dobrá vede k tomu, že smečařka neví, co přijde, a tudíž že její nakrásně dobré postavení a náběh na smeč není k ničemu. Kapitola sama pro sebe je věčné a zbytečné bagrování lehkých a vysokých míčů místo odbytí prsty, a už vůbec nemluvě o bagrování „útoku“. Nechat si nahrávku spadnout pod pásku a snažit se ji uhrát spodem 20 cm od sítě vede neomylně k bodu pro soupeřky a zásahu do nervové soustavy trenéra.

Následující tréninky budou nadále o přihrávce, a to i prsty. Zařadíme i cvičení určené výhradně pro nahrávačky. Výsledkovým cílem sezóny je neskončit ve finálové skupině poslední, a tudíž obsadit 8 příčku z 18 družstev ve Středočeském kraji.

Lukáš