Tohle nás prostě musí bavit

První dva zápasy v nové sezóně přinesly nejen šest bodů do tabulky, ale hlavně zahřály duši všech zúčastněných. Naše smeče nedělaly díry do kurtu, bloky nevracely míče soupeřkám pod nohy, a ani žádný smečovaný servis nenutil protivníka k usedavému pláči, ale přesto bylo vidět, jak velký pokrok tu nastal. Jsme totiž tým. Tým, ve kterém se všichni zaradují z dobrých míčů, dokáží se navzájem pochválit, tým který se povzbudí když to vázne. Tým, který o hře přemýšlí, mluví a těší se na ní. Musíme pochopitelně využívat zkušeností ostřílených „stařen“, ale jak se zapojily „mladice“ i úplní nováčci je kouzelné. K dalším příjemnostem patří i to, že se na zápas přišly podívat hráčky, které (každá z jiného důvodu) do něj zasáhnout nemohly. To, a spousta diváků z řad rodičů a apod. je důkazem, že to celé je nějaké lepší.

Dnešní článek není, jak už jste zjistili, o podrobnostech ze zápasů. Byl o mých pocitech z fungování téhle party a věřte, že to bylo příjemné psaní.

Lukáš

P.S. Šmarjá, příště to musí být strašné kritické, nebo je moje image v háji :D