Starší žáci v Hradci Králové
V sobotu a v neděli jsme hráli na prvním turnaji Českého poháru v Hradci Králové.
Po pěti porážkách a třech vítězstvích jsme skončili na 15. místě, což není vůbec špatné, ale důvod k jásotu to ovšem také není.
V sobotu jsme se postupně utkali s týmy z Hradce Králové, Plzně, Příbrami a Sokolova. V této skupině jsme porazili pouze Sokolov a skončili čtvrtí. V neděli jsme se utkali s Kometou Praha, se kterou jsme po vyrovnaném utkání prohráli a byli odsouzeni hrát ve skupinách o 13. až 18. místo. Díky frustraci z předchozích porážek jsme odehráli další zápas s Ústím nad Labem bez chuti po vítězství a prohráli ho. Bylo velmi těžké získat ztracenou motivaci, ale povedlo se a následné zápasy s Českými Budějovicemi B a Sokolovem jsme vyhráli a tím tedy zpečetili naše konečné 15.místo v tomto turnaji.
Jednotlivce hodnotit v těchto utkáních je velmi těžké. V útočné fázi excelovala dvojice Dan Bartoš na smeči a Marek Tichý na nahrávce, jejichž souhra končila z 99% bodem pro nás. Bylo úplně jedno zda Dan útočil od sítě nebo ze zadní řady. Obdobný výkon podali i všichni ostat hráči jen s o málo menším procentuálním výsledkem. Lukáš Patočka, Jiří Fafejta, Tomáš Hauser a Michal Hovorka podali na útoku velmi slušný výkon a i jejich útok byl k nezastavení. Zejména mě těší velké zlepšení Tomáše Hausera. Mladí hráči Honza Hauf, Vojta Novotný, Denis Kadečka a Michal Adámek hráli velmi dobře, o čemž svědčí i to, že téměř všichni si získali místo v zahajovacích sestavách setů.
Jak jsme byli výborní v útoku a patřili mezi 8 nejlepších, tak na přihrávce a obraně jsme byli velmi špatní a patřili mezi nejhorší. Proto všechny prohrané sety byly obdobné. Pokud jsme dobře přijímali, hráli jsme lépe něž soupeř, ale vždy když soupeř začal lépe podávat udělali jsme spoustu chyb a set ztratili. Bohužel se tento stav nezměnil za celou dobu turnaje a proto, že každý útok začíná příjmem nebo obranou nebylo možné se poprat o vyšší příčky.
Pro mě byl tento turnaj velmi důležitý. Bylo perfektní mít možnost srovnání s ostatními týmy z Čech. Je velmi pozitivní zjistit, že máme hráče na dobré úrovni, a že již víme, kde je naše „Achillova pata“ na které budeme muset zapracovat.
Chci poděkovat klukům, že vydrželi celý tento náročný turnaj a na závěr se dokázali vzpamatovat a v posledních dvou utkání zvítězit.
Ještě bych rád poděkoval řidičům Petrovi Šotolovi a Luboši Patočkovi, že s námi jeli a vydrželi tento časově velmi náročný turnaj. Díky
Dan Špringer
